[ Pobierz całość w formacie PDF ]
mastièkárství. V celém airokém dalekém kraji podepisovali
petice ve prospìch ob~alovaného, jemu~ dostalo se koneènì
jekéhosi úøadního patentu, ~e smí ranhojictví provozovati, ale
bezplatnì.
Tito Hrbovatí jako by byli z jedné rodiny s èernohorskými
empiriky Ilièkovièi, kteøí za poslední války ranìné s úspìchem
hojili.
Popíau, jak bydlíme v celých obcích i v jednotlivých stave-
ních. Typ vesnic je u nás dvojí. K prvému, panujícímu, patøí ty,
jich~ jmena mají koncovku -ice; k druhému pak ty, které jsou
pojmenovány jinak.
Místná jmena na -ice jsou pùvodu patronymického a dosud
na tìch vsech pozorovati lze, ~e vznikly ze zádruh. Jmenuje-
me je zádru~nými obcemi.
Jádro zádru~né obce tvoøí nìkolik málo celých sedlákù, tj.
celoláníkù. Nìkteøí mají za naaí doby o nìco víc, jiní o nìco
míò pùdy ne~ lán, ale je patrno, ~e pùvodnì statky jejich byly
stejné. Zádru~ná obec le~í uprostøed obecních pozemkù.
Za ka~dou ~ivností tahne se pruh pozemkù zaíøi ~ivnosti. Nej-
bli~aí èást nazývá se za humny , za ní je zahumenice . Tento
pruh pozemkù je pokladem ~ivnosti. Kromì toho jsou
ke ka~dé ~ivnosti pøimìøeny menaí kusy pozemkù na vaech
stranách obvodu obce. Tím zpùsobem dbáno toho, aby ka~-
dé ~ivnosti pøimìøen byl nejen stejný díl pozemkù nejlepaích
a nejbli~aích, nýbr~ i nejhoraích a nejvzdálenìjaích v tomté~
poøadí, jak spolu sousedé sousedí v samé obci. Kromì toho
zùstala èást pozemkù nerozdìlena, aby slou~ila vaem úèast-
níkùm obce ke spoleènému u~ívání. Jsou to draha (pastvia-
tì) a obciny .
Zádru~né obce jsou zalo~eny tak, ~e celé ~ivnosti jsou kol-
dokola návsi seskupeny tím zpùsobem, aby ka~dá byla svým
domácím ~ivotem co mo~ná oddìlena od druhých, jinak ale
aby celá obec tvoøila okrouhlý a jednotný celek.
Neteèe-li návsí potùèek, je tam rybník a pøi nìm o samotì
obecní kovárna. Patrným úèelem tohoto oddìlování budov je,
aby byl lokalizován bo~í oheò, kdyby nìkde vypukl. Oddìlení
budov jednotlivých ~ivností, jak dosud snadno vidìti lze, bý-
valo døív úplné. Ano i pøi ka~dé jednotlivé ~ivnosti bylo hledì-
no k tomu, aby mìla nìkolik oddìlených budov, tak aby vaichni
a vaechno nebylo pod jednou støechou.
Ka~dý selský dvùr je právì tak, jako dosud spatøujeme
u srbských zádruh, obehnán koldokola hradbou. V Srbsku je
to plot, u nás zeï. Zeï je z bokù spoleèná se sousedy. Zpøedu,
z návsi, vedou do ka~dého dvora velká vrata pro vozy a vedle
nich dvírka pro lidi. Stejné dva východy vedou na stranì zad-
ní za humna. Døív uprostøed ze vaech stran obehnaného dvo-
ra stávaly budovy. Nejvìtaí a nejdelaí byla ta, která byla urèe-
na ke spoleènému bydlení lidem a dobytku hovìzímu
i konskému. Mnohým nìmeckým spisovatelùm zdálo se to
spoleèné bydlení nìèím barbarským a tak primitivným, jako
by bylo zneuctìní lidské dùstojnosti a urá~kou celé lidské
spoleènosti. Slovany pøi té pøíle~itosti líèili jako národ tìlesnì
neèistý, ~e bydlí spoleènì se zvíøaty, a duaevnì nízký, ~e ta-
kovou spoleènost uznávají za pøimìøenou sobì. U nás, jak
øeèeno, bylo mezi èlovìkem a mezi domácím zvíøetem pou-
ze spoleèenství støechy. Na jednom konci nejvìtaí hospodár-
ské budovy byl pøíbytek hospodáøùv, sestávající ze sednice
a jedné nebo více poboèných místností, je~ mìly jmena: ko-
mora, pøístìnek, sednièka, výstupek. Do pøíbytku hospodá-
øova vcházelo se ze dvora zvláatními dveømi, kterými
se vstupovalo nejprve do malé místnosti, ji~ jinde v Èechách
nazývají síò , sínce , u nás pak dùm . Z domu byly trojí dvé-
øe: do sednice, do èerné kuchynì a naproti sednici
do chléva, za ním bezprostøednì byla stáj èi maatal. Chlév je
pro hovìzí, stáj pro konský dobytek.
Také u Srbù, kde zádru~ný ~ivot dosud je silný, nejen celý
selský dùm nazývá se kuèí , tj. domem, nýbr~ i ta síò v nìm,
do které se nejprve vkroèí. Tato kuèa jest u Srbù nejprostor-
nìjaí síò domu, u nás dùm zakrnìl, je nejmenaí a slou~í hlav-
nì k odkládání obuvi a jiných vìcí, které se nevnáaejí
do obydlí. V domì bývá také d~ber na vodu nebo kamenná
atoudev, kamenka .
Po dvoøe bez ustálených pravidel a jen podle úèelnosti byly
umístìny: sklep (suchý), loch (sklep podzemní na mléko
a brambory), kolny. Jen stodola je na místì ustáleném:
na zadní, humenné stranì dvora, o samotì, vra~ena
do ohradné zdi. Kolem stodoly jsou ovocné zahrady.
Stromy jsou výteènými chranidly, aby se oheò nerozaíøil; úèel
zjevný. Na dvoøe nebo tìsnì za ním je rybníèek. Prvý je vý-
hradnì pro havìe. Druhý býval na ryby. Rybnikárství je dosud
po celých ji~ních Èechách velmi rozaíøeno. Rybníky pøi sel-
ských staveních jsou známkou, ~e v minulých stoletích chov
ryb byl odvìtvím selského hospodárství na èeském jihu.
Nejstaraí podoba naaeho selského hospodárství je dosud
zøetelná. Prodlením dlouhých vìkù staly se na ní nìkteré zmì-
ny, ale pùvodní podoba jeatì skoro vaude je zachována.
V donì nejdávnìjaí celá rodina spoleèným jmìním spoleènì
vládla. Pozdìji se zaèali dìlit a oddìlovat. Nejstaraí syn do-
stal ~ivnost a s ní vìtaí èást zádru~ných pozemkù. Menaí èást
dostal mladaí syn. Pro nìj vystavìli zvláatní budovu, chalu-
pu , a to buï v rohu ohradné zdi, s ní~ dvì její stìny splynuly,
anebo vnì ní a tìsnì vedle ní. Tak vznikly chalupy a chalupníci,
odtud øevnivost a nepøízeò mezi chalupníky a sedláky, je~
se stala tradicí a pøíslovím. %7Å„e chalupy vznikly tímto a ne ji-
ným zpùsobem, je dokázáno tím, ~e nemají zvláatního jmena,
nýbr~ nazývají se dosud chalupami kmenové ~ivnosti, aè
majitelé chalupy i ~ivnosti tøeba dávno se vystøídali. Na ~ivnosti
napøíklad øíkají u Bakulù , aè u~ Bakuluvé jí nevládnou a pøeala
dìdiènì po pøeslici, dejme tomu, na Pekaøe. Vedle stojí do-
sud Bakulouc chalupa , ale ani ona není u~ v dr~ení Bakulù,
nýbr~, dejme tomu, Karlíèkù. Tím nastalo úplné odloupnutí
chalupy od materského statku a název jeho chalupy pøeael
na chatu výmìnkárskou. Polo~ení chalup a polností jejich vedle
statkùv a polností jejich nepochybnì svìdèí u pùvodu cha-
lup. Pøi ka~dém statku je chalupa jako dítì vedle otce. Cha-
lupami postoupily obydlené budovy èelem nebo bokem
k samé návsi. Sedlákùm znenáhla poèalo se zdáti, ~e cha-
[ Pobierz całość w formacie PDF ]
